Zpátky v čase aneb Černý týden
Již ve čtvrtek 23. března jsme si povídali o tom, co připravujeme na následující týden. Jak vypadala škola a výuka v době, kdy chodili do školy rodiče a prarodiče našich žáčků. Většina z nich už několikrát doma slyšela, že „Tohle za nás nebylo…“ a „Když já jsem chodil do školy…“ Těžko je ale takovému školou povinnému dítku představit si, jak to opravdu bylo a jak jsme se v některých situacích cítili. Proto jsme se všechny paní učitelky dohodly na tom, že našim žákům zkusíme alespoň zčásti některé zážitky zprostředkovat…
V pondělí 27. března šli někteří do školy s obavou, co se bude dít a koukali i trochu vyděšeně na paní učitelky oblečené v nevýrazných barvách, koukajících přísně skrz brýle, klapající po třídě v podpatkách a „šermující“ ukazovátkem. Samozřejmě jsme si hned ráno před vyučováním znovu připomněli, že je to jen na chvíli taková hra a není se čeho bát. 😉
Žáci se celý týden způsobně řadili do dvojic, pokud byli ve výuce vyvoláni, museli se při odpovídání na otázku v lavici postavit. Kdo měl hotovou svoji práci, seděl s rukama za zády. Ve výuce převažovala frontální výuka, žáci seděli v lavicích, paní učitelky všechny oslovovaly příjmením. Koberec jsme nevyužívali nejen při vyučování, ale ani o přestávkách či ve školní družině. I v jídelně v době oběda muselo být naprosté ticho. Kdo během dne vyrušoval, dostal písemný trest nebo stál v koutě.
Na chodbě visel seznam všech žáků, kam byly udělovány červené hvězdičky za odměnu či černé puntíky za nevhodné chování, zapomínání věcí, domácích úkolů apod.
V úterý 28. 3. žáci vyšších ročníků absolvovali tzv. „pozemky“ (úpravu záhonků v rámci pracovních činností), ale dokonce jsme stylově oslavili Den učitelů. Paní učitelky dostaly karafiát a paní kuchařky (také v řádném oblečení) jim dokonce připravily pohár.
Jelikož nás v pátek 31. 3. čekala Noc s Andersenem a chtěli jsme celý den trávit již ve více přátelském prostředí, zakončili jsme náš návrat v čase ve čtvrtek po obědě. Sesedli jsme se přesně po týdnu v kruhu na koberci a povídali si o pocitech a zážitcích z posledních čtyřech dní:
Co se dětem nelíbilo?
To, že si nemohly nosit plyšáčky, nemohly si hrát na koberci (ani o přestávkách), nemohly si povídat při obědě. Bylo jim nepříjemné, že je paní učitelky oslovovaly příjmením, učily se jen z učebnic a ve školní družině neměly žádné volno, ale pokaždé nějakou další řízenou činnost jako při vyučování. Starší žáci byli celé čtyři dny nervózní z klapání podpatků paní učitelky Hanky, která během samostatné práce žáků chodila mezi lavicemi a dohlížena na plnění úkolů a klid ve výuce. 🙂
Je také něco, co se dětem líbilo?
Samozřejmě pozemky! 🙂 Potom také sezení ve třídě po dvou, protože „když o přestávce nemohli moc běhat po škole, měli si alespoň s kým povídat“. Puntíky a hvězdičky si někteří dokonce přáli zanechat, stejně tak tresty za nedodržování pravidel – úkoly navíc, zákaz hraní s ostatními apod. A úplně všem se líbil klid ve vyučovacích hodinách a v jídelně při obědě.
Celý týden byl myslím velice poučný nejen pro děti, ale i pro paní učitelky. 🙂
Ráda bych také poděkovala rodičům, kteří nás v tomto týdnu povzbuzovali a podporovali. Pomocí pro nás bylo i to, když někteří zavzpomínali na příhody a situace z dob své školní docházky a na toto téma se se svými dětmi doma bavili.
Určitě je pro naše děti velkým přínosem to, že zažily alespoň na pár dnů trochu jinou školu. Každopádně u takové výuky nezůstaneme. 😉 Již od prvního dne jsme se s kolegyněmi těšily na to, jak se vrátíme k našemu stylu výuky – využívání různých didaktických pomůcek a her, díky kterým si žáci vyvozují nové učivo i procvičují to probrané. Základem naší výuky je činnostní učení, klademe důraz na prožitek, na poznávání všemi smysly… Stejně jako o jaru nemluvíme jen nad obrázky v učebnici, ale šli jsme se projít do přírody a viděli jsme vše na vlastní oči… Stejně jako nemluvíme o metrových vzdálenostech pouze ve slovních úlohách, ale vyšli jsme ven a různé vzdálenosti jsme odhadovali a měřili ve skutečnosti… Stejně tak jsme o časech minulých nejen mluvili, ale umožnili jsme našim žákům jejich prožití!
Věříme, že pro naši práci získáme ještě několik cenných informací od rodičů, se kterými na téma našeho projektového týdne určitě s kolegyněmi rády zavedeme řeč ještě na třídní schůzce v tomto pololetí školního roku.
Vážení žáci a žákyně,
vážení rodiče a
vážené kolegyně,
velice se těším na další HRANÍ = UČENÍ. 🙂
M. Tringelová
